Jest rytíř Žumbera od pradávných časů převzácným symbolem města našeho Plzně. Lid jej vždy ctil, miloval a nad jiné znamení vyzdvihoval i s úsměvem k němu hleděl vědouce, že s jejich radostmi i strastmi jest on provázán v životě každodenním.
Tak praví legenda a uvádí se taková domněnka, že „Žumbera“ stával na sloupu na jižní straně velkého náměstí. Měl údajně značit jako kamenný pomník, tržní právo města. Od pradávných dob tak dělo se v evropských městech významných, a ne jinak tomu bylo v Plzni. Tento „Trhový kříž“ měl i jiný název. Podle hrdiny Rolanda družníka krále Karla Velikého se říkalo těmto symbolům „Rolandovo sloupy“. Žumbera po čase putoval na stranu severovýchodní k ulici Pražské na ten roh náměstí, který nejčestnější váhu měl. Usadil se po létech na vrcholu kašny, co vodu pro Plzeň vydávala. Kašna zde stála již patrně v gotických časech. Novou kašnu na stejném místě postavil Jan Vlach, který překrásný palác benátský jako radnici pyšnou pro Plzeň stvořil a to roku 1566. Jisté je, že v polovině 17. století shlížel „Žumbera na veškerý rušný život právě z tohoto místa a vítal vzácné delegace, které Pražskou branou a ulicí do Plzně přijížděly. Tak až do roku 1891 bylo jeho možné zde popatřiti. O soše samotné však nevíme, kým byla zhotovena a kdy přesně na kašnu „vystoupala“. Pan historik plzeňský Ladislav Lábek domnívá se, že autorem by mohl být plzeňský kameník Jan Mejlík. Hlásí se však i slavný zvonař Vilém Seitz a v úvahu připadá také rodina domácích sochařů Widemannů otec nebo syn. Snad i známý plzeňský umělec Platzer mohl z kamene našeho hrdinu bájného vytesati. Vše podivným tajemnem je prostoupeno a zahaleno. Při velkých slavnostech města však bezpečně se ví, že co vodotrysk vodu chrlící sloužila. Roku 1891 po zřízení veřejného vodovodu byly kašny na náměstí bohužel odstraněny a „Žumbera“ při snímání tak hanebně poškozen, že se na kusy rozpadl a bez úcty skončil v městském skladišti. Našli se však praví „Plzeňáci“, a tak dlouho horovali a plamenně o symbol města bojovali, že nakonec byl Žumbera k „životu“ znovu přiveden. Kroužek přátel starožitností nehynoucí vděk všech měšťanů získal a sochař pan O. Walter Žumberu do původního stavu uvedl. Pak na jednom z opěrných sloupů Císařského domu hned vedle radnice stával. Později byl, co převzácný symbol, do poslední plzeňské věže branky umístěn a jeho místo osazeno zdařilou kopií.
Z Žumberovy kašny jako jediné brávali od pradávna kostelníci arciděkanství vodu na svěcení a hojné křty. Tak tedy vzniklo to nejslavnější pořekadlo posilující symbol samotného Žumbery a tedy že Plzeňáci Žumberovo vodou pokřtění jsou hrdými kašničkáři a tajnou ba přímo magickou sílu při křtu do sebe vodou zázračnou dostávají.
Co na tom, že ti ostatní, co v Plzni křtění nebyli, a okatě tohle privilégium záviděli, hanlivě naše Plzeňské zvali bumbálky z kašničky. Vždyť báje a pověsti opřádající našeho Žumberu plně podporují všechna naše tvrzení. Však již chvátám, bych ta nejkrásnější vzápětí vylíčil, přesně tak, jak dávné báje z otce na syna přecházející líčí a na věky později do kronik zapsány byly od lidí moudrých, kteří milovali své město Plzeň upřímnou láskou.
Pověsti o rytíři Žumberovi
Za dávných prastarých časů, kdy král Václav II. přikázal založit nové královské město Nový Plzeň, byl věk bájí a starých pověstí velice úzce s lidmi sepjatý. A tak se od domu k domu, od chalupy k chalupě, takhle vyprávělo. Jest on hrdina z počátků dějin rytíř Žumbera vládcem všech podzemních vod, co pod městem Plzní v bohatém množství protékají a navzájem se jako paže dotýkají. V tomto podzemním labyrintu se rytíř na loďce plaví až do míst, kde se nachází magický bod, propojení všech vod plzeňských tam, kde vysoko nad hladinou do dnešních dnů v kostele Sv. Bartoloměje legendární oltář stojí. Pak Žumbera plove podzemní říší až tam, kde ukryta je svatyně, celá pokryta zkamenělými částmi dubů z posvátného háje, jež hrdě se pnuly na ostrohu soutoku plzeňských řek v posvátném háji dávno před založením města Plzně. Ty duby, důkazem jsou o místě bájném tisíce let, že Plzeň jest na magickém místě vystavěna a nebeské slávy dosáhne, skrze své statečné a hrdé obyvatele. Což po předlouhém čase také svého naplnění nalezlo. Rytíř Žumbera však jest i vládcem pramenů léčivých a životní sílu dávajících. Na Lochotíně, kde voda železem sycena vyvěrá a také v místech, kde cesta od plzeňské Roudné k Bílé hoře běží a z hluboké studně artézské pramen dračí silou hlídaný a zvaný Prazdrojem pevnou rukou svoji vůli Žumbera prosazuje.
Tahle pověst líbivá je sice převelice, však ta druhá o poznání kratší, a ne tak magická, možná k pravdě bude blížeji, neb lidé častěji v dobro chtějí uvěřit a syrové pravdy na zřetel nebrat. Uvedené věty následující jsou, co trochu balanc ohledně rytíře Žumbery vyváží. Byl on prý arci loupeživým rytířem, co na hradě Litice žil. A společně s Černým Péďou z Pecihrádku a Radoušem na Radyni všelijak lidem, kupcům a poutníkům škodili, hněvající se, že oni bohatství žádné nedosáhli a ostatní v blahobytu že žijí. Žumbera však, když na něho královské vojsko udeřilo, nebyl k nalezení a každý hned si vzpomínal, že on, navrátil se jako bájná postava vládce všech pramenů a vodstva pozemního i podzemního tam někam do hlubin posvátných jeskyní a tam na věky do dnešních časů přežívá a v pokání nad svými skutky hanebnými o sílu a vydatnost vodstva se stará.
Tak dle starých bájí, kronik plzeňských zapsal pro budoucí potomky plzeňské Berbek kronikář starého města plzeňského.